Přísnější Chorvatsko je ve výběru daní napřed. Česko se jím inspiruje

Zakladatel Vítkovice Tours přinesl myšlenku chorvatského elektronického systému evidence tržeb do Česka.
Chorvatsko nám v tomto směru hodně uteklo, říká pětasedmdesátiletý byznysmen.
 
Systém na Jadranu je mnohem přísnější a propracovanější než varianta, která začne v lednu 2016 platit v Česku.
 
Do Chorvatska jezdí Zdeněk Honek od konce 60. let, nejprve jako projektant, pak jako průvodce a delegát Čedoku. Po revoluci si založil vlastní cestovní kancelář Vítkovice Tours, dnes jednu z největších tuzemských firem v oboru. Na Jadran od roku 1991 přivezl stovky tisíc českých rodin.
 
Teď se ale rozhodl, že dostane i kus Chorvatska sem – byl to on, kdo v roce 2013 vnukl Andreji Babišovi nápad zavést v Česku místo klasických registračních pokladen elektronický systém evidence tržeb právě podle vzoru, který vymysleli v Záhřebu programátoři státní firmy APIS IT.
 
"Oni nejdříve analyzovali různé systémy, na každém ale našli nějakou skulinu. A tak se rozhodli to postavit celé sami," říká Honek, který v posledních letech v Chorvatsku trvale žije. Má tam i firmu, jež poskytuje služby v turismu.
 
Systém, jenž se nakonec rozběhne od ledna 2016 v Česku, je ale podstatně jednodušší verze toho, co už druhým rokem běží na Balkáně – tam musejí tržby evidovat všichni, kdo přijímají platby v hotovosti, tedy i řemeslníci. Výjimku dostali jen trhovci, kteří prodávají to, co sami vypěstovali. "Vůbec o tom s lidmi nediskutovali. Bylo to ale vykompenzováno dřívějším snížením DPH," popisuje náběh systému pětasedmdesátiletý podnikatel.
 
Spojené registry
V Chorvatsku je navíc evidence tržeb jen jednou ze součástí velkého státního IT projektu. Od roku 2011 v zemi totiž zavedli nová osobní identifikační čísla, takzvané OIB. Jde o jedenáctimístný kód, jenž dostane každý člověk včetně novorozenců či cizinců, kteří si tam koupí byt nebo založí firmu. Kód v sobě obsahuje řadu informací. Záleží jen na tom, který úředník ho "čte" – něco je pro finanční správu, něco pro sociálku, něco pro pojišťovnu či policii.
 
"Já už ani nevím, zda tam ještě používají rodná čísla. Všichni všude si zvykli, že to jediné, co potřebujete, je OIB," dodává Honek. Když třeba obchod nabere nového zaměstnance, musí na úřadech nahlásit jeho číslo. Na pokladně má každý z prodavačů svůj účet.
 
"Tohle číslo je součástí třicetimístného kódu na každé účtence, v němž je uloženo jméno provozovatele, kdo fakturu vydal, kdy, zda má firma zaplacené všechny povinnosti. Pozná se z toho, jestli zaměstnanec, který ji vydal, nepracuje příliš dlouho," vyjmenovává zakladatel Vítkovice Tours (podnik dnes vedou synové) a připouští, že právě propojení různých státních databází na něj udělalo velký dojem: "V tomto nás hodně předběhli."
 
Podnikatelé, které čeká náběh elektronické evidence tržeb v Česku, se podle Honka nemají čeho bát. "Start byl bezproblémový. Žádné zásadní potíže nebyly, všichni se s tím naučili žít. Když si nevezmete účtenku, prodejce vám ji v podstatě vnutí." I účtenková loterie tam existuje, dají se v ní vyhrát peníze.
 
Zavřeno za spropitné
Chorvatská vláda vsadila na velmi striktní režim kontrol a trestů pro ty, kteří nedodržují pravidla. Celou zemi tak například obletěl příběh restaurace ve Splitu, kde číšník nenahlásil finanční správě spropitné 30 kun – inspektoři kvůli tomu podnik na dva týdny zavřeli. V městečku Senj zase vystěhovali celý hotel i s hosty ze zahraničí.
 
"Ano, je to až brutální, ale podle mě to má sloužit jako takové,bu bu bu‘. Všichni si pak dají pozor," obhajuje původem severomoravský byznysmen jadranské berní úředníky. A připomíná, že například v listopadu 2013 stoupl výběr daní oproti roku předtím o 600 milionů kun, v přepočtu asi o dvě miliardy korun. Náklady na pořízení pokladen podle něj začínají kolem sedmi tisíc korun a jde o položku, již lze odečíst z daní.
 
A proč se vlastně Zdeněk Honek snaží propagovat chorvatský model v Česku? "Já s ním mám dobré zkušenosti, funguje to. A chtěl bych, aby i v Česku platili daně všichni, kdo je platit mají."